Všechno začalo vůní benzínu

Bylo srpen 2017 a já seděl v pronajaté Tesle u Superchargeru v Sedoně v Arizoně, když jsem ucítil vůni benzínu.

Venku bylo 35 stupňů Celsia a my jsme tam seděli věčnost. Ještě jsem nechápal, že nabíjení baterie z 80 % na 100 % může trvat tak dlouho, zvlášť při extrémním horku. Tesla měla problém udržet baterie v chladu.

Tehdy jsem vlastnil Kia Soul z roku 2014 a četl jsem znepokojující zprávy o tom, jak Kia hoří po celých Spojených státech. Na zlomek vteřiny se mi vrátila ta známá obava.

Pak jsem si vzpomněl, že nejsem ve své Kia.

Vůně přicházela ze sousední čerpací stanice, kde cisterna plnila podzemní nádrže. Musel jsem se zasmát sám sobě. I když vzhledem k horku jsem se trochu bál, že Tesla chytne požár.

Ani jedno se nestalo.

Navzdory dlouhému čekání jsem miloval zážitek z nabíjení Tesly. Stačilo ji jen zapojit. Žádné aplikace, žádné kreditní karty, žádné instrukce. Auto a nabíječka se o všechno postaraly.

Obdivoval jsem tu jednoduchost.

V roce 2019 jsem vyměnil svou Kia Soul na benzín za Soul EV z roku 2019. Tehdy jsem zjistil, jaké je nabíjení mimo ekosystém Tesly.

Potřeboval jsem různé aplikace pro různé nabíjecí sítě. Některé vyžadovaly předplacené zůstatky. Jiné potřebovaly mobilní připojení, aby mohly komunikovat se serverem, než vůbec začaly dodávat elektřinu. Někdy celý proces selhal.

Bylo to směšné.

Co mě nejvíce překvapilo, bylo to, že velká část této nabíjecí infrastruktury vznikla poté, co Tesla už ukázala, jak jednoduchý může být celý zážitek. Technologie, která přichází později, by přece měla být lepší, ne?

Tesla nastavila laťku. Přesto hlavní automobilky a společnosti zabývající se nabíjením, včetně firem s obrovskými finančními a inženýrskými zdroji, nějak dokázaly dodat složitější zážitek.

Místo aby se koordinovaly kolem bezproblémového nabíjecího zážitku, průmysl nechal spotřebitele, aby si poradili s aplikacemi, účty, platebními systémy a nekompatibilními sítěmi.

Společnosti jako GM, Toyota a Kia měly mnohem větší zdroje než Tesla v jejích raných letech. Jistě by mohly spolupracovat, aby bylo nabíjení tak jednoduché jako zapojení auta do zásuvky.

Ale očividně to bylo příliš mnoho požadovat.

Pak jsem si všiml něčeho zajímavého v podzemní garáži mého bytového domu. Vedle mého parkovacího místa byla obyčejná elektrická zásuvka.

Začal jsem ji používat. Neptal jsem se na povolení, ale nebylo to zakázáno a budova už nabízela sdílenou nabíjecí stanici úrovně 2 jako vybavení. Tím, že jsem nabíjel na svém místě, jsem nechával stanici volnou pro ostatní majitele EV.

A tehdy jsem udělal objev, který změnil můj pohled na elektrická vozidla.

Nabíjení úrovně 1 bylo neuvěřitelně efektivní.

Většinu dní bylo mé auto zaparkované hodiny. Nemusel jsem nabíjet rychle. Potřeboval jsem jen doplnit elektřinu, kterou jsem spotřeboval při jízdě po městě. Obyčejná zásuvka snadno zvládla většinu mého denního ježdění. Můžete zjistit, zda je to pravda i pro vaše ježdění, pomocí našeho EV Home Charger Calculator.

Ještě lepší bylo, že zážitek byl přesně takový, jaký jsem měl rád u Tesly.

Zapojit. Odejít.

Žádná aplikace. Žádná síť. Žádná složitá elektronika vyjednávající se servery někde na internetu.

Začal jsem přemýšlet, proč kondominia a bytové domy utrácejí tisíce dolarů za sofistikované nabíjecí zařízení, když obyčejné zásuvky nebo levné stanice úrovně 2 mohou zvládnout většinu práce.

Elektřina už tam byla. Nabíjecí technologie už byla uvnitř auta.

Chyběla jen jednoduchá cesta, jak sledovat, kdo kolik elektřiny použil a co dluží.

Samozřejmě by to vyžadovalo určitou důvěru. Řidiči by se museli poctivě přihlašovat a odhlašovat. Ale v kondominiu nebo bytovém domě, kde už mají obyvatelé navázaný vztah a smlouvu s nemovitostí, to vypadalo jako zcela rozumné.

A co když v garáži není připojení k internetu? Koho to zajímá? Zapojte, nabijte auto a záznam nebo úpravu relace proveďte později.

Nemohl jsem na to přestat myslet.

Nakonec jsem se rozhodl software vytvořit sám.

Pojmenoval jsem ho EVnSteven.

Jednoduchý způsob, jak lidé mohou sdílet existující elektrickou infrastrukturu, sledovat dobu nabíjení a platit svůj spravedlivý podíl bez drahého hardwaru nebo zbytečné složitosti.

Když se ohlédnu zpět, přijde mi zábavné, že celá cesta začala zápachem benzínu v arizonské poušti.

Ale skutečné odhalení přišlo mnohem později, v podzemní garáži, když jsem objevil, kolik technologie vlastně nepotřebujeme.

David Williston
Zakladatel, EVnSteven.app